Přírodní památka Kněžívka

Kněžívka leží v jižní části Tuchoměřic a patří k jedné z nejlépe zachovaných i odborně dokumentovaných lokalit tzv. příbojového vývoje. Byly zde odkryty křídové sedimenty, a to díky lomu, který zde kdysi fungoval. Těžily se zde proterozoické buližníky kralupsko-zbraslavské skupiny.

V období svrchní křídy byla zdejší krajina formována erozí v suchozemských podmínkách a později hlavně činností moře. Místní černé buližníkové skály bývaly mořským dnem. Zdejší elevace byla součástí tzv. unhošťského hřbetu, který během svrchního cenomanu a počátkem turonu místy vyčníval nad hladinu křídového moře. Na okraji centrální části lomu jsou velmi dobře znatelné vyduté ohlazy způsobené příbojovými vlnami, které kdysi omývaly skaliska.

Zbytky makrofauny v sedimentech ukazují na tehdy bohatý život v křídovém moři. (Stereocidaris sorigneti, schránky ramenonožců, ústřic, žraločí zuby, plži Nerinea, Nerita nodosa, mlži Neithea, Venilicardia, korály Microphyllia, Meandrastrae, Negoporites a další)

Svrchnokřídové příbojové uloženiny jsou dost rozšířeny. Lom v Kněžívce je však jejich nejlepším odkryvem. Je zde zachycen složitý geologický vývoj intervalu zhruba 1,5 mil. let (svrchní cenoman – střední turon). Zcela právem byla lokalita prohlášena za Přírodní památku a od roku 1978 je chráněna státem.

Z Prahy do Kněžívky se dostanete autobusovou linkou 312, vystoupíte na zastávce Tuchoměřice – Kněžívka a odtud je k lomu nedaleko.

Buližníky – černé i světleji šedé, místy až narůžovělé tvrdé laminované silicity. Složeny jsou převážně z oxidu křemičitého (SiO2) ve formě křemene - chalcedonu případně opálu. Díky své tvrdosti odolávali erozi a tvořily již před transgresí svechnokřídového moře nápadnou elevaci.